Sedmidenní experiment
Proč jíst pomalu
Neměňte jídelníček. Nic si nezakazujte. Pouze dejte svému tělu a mozku čas, aby stihli do jídla promluvit.
Zítra u oběda udělejte jednu zvláštní věc.
Položte telefon displejem dolů. Ukrojte si první sousto. Vložte ho do úst – a příbor vraťte na talíř.
Potom jen žvýkejte.
Možná už po několika sekundách ucítíte, že ruka chce znovu vyrazit. Ještě jste ani nepolkli. Možná Vás napadne, že takhle budete jíst věčnost. Možná automaticky sáhnete po telefonu, protože samotné jídlo Vám najednou připadá podivně prázdné.
Vydržte!
Právě jste přistihli svůj jídelní autopilot při činu.
A možná jste narazili na důvod, proč někdy dojíte celý talíř dříve, než vůbec zjistíte, zda Vám porce stačila.
Následujících sedm dní Vám nebudu nic zakazovat. Nebudeme vyhazovat pečivo, počítat energii ani hledat nejzdravější potravinu světa. Budete jíst to, co běžně jíte.
Změníte jedinou věc.
Dáte svému tělu a hlavě čas, aby stihli do jídla promluvit.
Autopilot u stolu
Jídlo, které proběhlo bez Vás
Možná ten okamžik znáte.
Sednete si s plným talířem. V hlavě máte práci, na stole telefon a před sebou jen krátkou přestávku. První sousto ještě chutná. Potom odpovíte na zprávu, přečtete si titulek, něco rychle vyřešíte – a najednou držíte v ruce poslední kousek.
Kam zmizel oběd?
V žaludku je. Ve vzpomínce téměř ne.
Tělo jídlo přijalo, ale Vy jste ho vlastně nezažili. Nevíte přesně, kdy přestal hlad. Nevšimli jste si, kdy chuť zeslábla. Jediným jasným signálem konce se stal prázdný talíř.
Dokud na talíři něco leží, pokračujeme. Ne ale proto, že bychom každé další sousto potřebovali.
Pomalejší jídlo tento automatický pohyb přeruší. Mezi soustem a dalším soustem vznikne malý prostor.
Mám ještě hlad, nebo už jen zbytečně bagruji?
Jak vzniká sytost
Tělo nekřičí „dost“. Nejdřív jen ztiší hlad
Sytost není vypínač.
Sytost nečeká schovaná v žaludku, aby se v přesně stanovené minutě ozvala. Vzniká postupně. Podílí se na ní chuť a vůně jídla, žvýkání, napínání žaludku, přijaté živiny, nervový systém i signály, které mezi trávením a mozkem neustále putují.
Co ukazují výzkumy: Zpomalení tempa může během konkrétního jídla snížit množství, které člověk sní. Neplatí to pokaždé a pro každého stejně. Pomalejší žvýkání není tajný spalovač tuku, ale může vytvořit čas, ve kterém si sytosti všimnete.
První den
Ruka bude rychlejší než Vaše rozhodnutí
Budete chtít znovu nabrat, i když ještě žvýkáte. Příbor položíte a za okamžik ho bezmyšlenkovitě zvednete. Telefon, televize nebo práce Vás budou lákat víc než obvykle.
Možná si dokonce řeknete, že pomalé jedení není pro Vás.
Právě v tu chvíli pokus začíná fungovat.
Ne proto, že jste snědli méně. Ale proto, že jste si poprvé všimli rychlosti, která se dosud vydávala za Vaše přirozené tempo.
Nic neopravujte. První den se jen dívejte. Všimněte si, zda připravujete nové sousto před spolknutím předchozího, zda jíte ve stoje a zda jídlo končí příjemnou sytostí, nebo až tlakem v břiše.
Dnes pouze rozsvěcujete v místnosti, ve které jste dosud jedli po tmě.
Druhý a třetí den
Jídlu se vrátí chuť
Třetí sousto stejného jídla nechutná úplně stejně jako první. Desáté už vůbec ne.
Když zpomalíte, začnete tento rozdíl vnímat. Ucítíte, co v jídle křupe, co je měkké, co je skutečně voňavé a co Vás zaujalo jen první výraznou vlnou sladkosti nebo slanosti.
Celé roky můžeme věřit, že něco milujeme. Když tomu však věnujeme skutečnou pozornost, zjistíme, že milujeme hlavně první dvě sousta. Zbytek už jen dokončujeme.
Pomalejší jídlo Vám proto nemusí brát požitek. Může ho naopak vrátit. Chuť nebude rozmazaná rychlostí. Dostane čas se rozvinout – a také přirozeně odeznít.
Najednou nesníte jen název pokrmu. Skutečně ochutnáte, co leží na talíři.
Čtvrtý den
Přijde první opravdová pauza
Uprostřed jídla udělejte něco, co běžně neděláte. Zastavte se. Ne na deset minut. Stačí půl minuty.
- Jak silný je teď můj hlad?
- Chutná mi jídlo stejně jako na začátku?
- Jak bych se cítil, kdybych pokračoval stejným tempem až do prázdného talíře?
Možná zjistíte, že máte pořád hlad. Potom pokračujte. Smyslem není nechat půlku oběda na talíři a odcházet hladoví.
Možná ale objevíte jiný stav. Hlad už zmizel, jen ještě nejste přeplnění. Mohli byste jíst dál, ale už to není naléhavé.
To je okamžik, který hledáme.
Příjemná sytost není pocit „už do sebe nic nedostanu“. Je mnohem tišší. Jídlo stále můžete sníst. Jen už ho nepotřebujete se stejnou silou jako před několika minutami.
Pátý den
Talíř přestane vydávat příkazy
Od dětství slýcháme, že se jídlo dojídá. Prázdný talíř se stal známkou, že je úkol splněn. Velikost porce přitom často neurčilo tělo, ale kuchař, velikost balení, naběračka nebo zvyk.
Pátý den si proto dovolte jednu novou možnost: talíř nemusí rozhodovat za Vás.
To neznamená jídlem plýtvat. Zbytek můžete uložit, dojíst později nebo si příště nandat méně. Znamená to jen, že prázdný talíř není důležitější než zpráva z Vašeho těla.
A možná zjistíte i opak. Sníte všechno a stále budete mít hlad. Tak si přidejte.
Smyslem pomalého jídla není automaticky zmenšovat porce. Smyslem je zpřesnit rozhodnutí. Někdy tělo řekne „stačí“. Jindy řekne „ještě potřebuji“. Obojí je důležitá informace.
Šestý den
Uvidíte rozdíl mezi chutí a hladem
Hlad bývá zpravidla méně vybíravý než chuť. Když tělu chybí energie, může nás uspokojit i obyčejné jídlo.
Chuť bývá konkrétní. Chce právě sladké, slané, křupavé nebo něco, co přinese rychlý pocit odměny. Ani chuť není nepřítel. Je však užitečné vědět, kdo právě mluví.
Při rychlém jídle se hlad a chuť slijí do jediného proudu. Při pomalejším tempu se mohou začít oddělovat.
Hlad ustoupil. Chuť ještě chvíli pokračuje.
Teď se můžete rozhodnout vědomě. Dáte si ještě několik soust, protože Vám opravdu přinášejí potěšení. Nebo skončíte, protože už jejich chuť za pocit těžkosti nestojí.
Rozdíl není v tom, co „smíte“. Rozdíl je v tom, že tentokrát jste u rozhodnutí byli vědomí.
Sedmý den
Na váze možná nic neuvidíte. Přesto se něco změnilo
Po týdnu může váha ukázat méně, stejně nebo více. Hmotnost ovlivňuje voda, sůl, trávení, pohyb i mnoho dalších věcí. Sedm dní pomalejšího jídla proto není zkouška, kterou musí potvrdit číslo.
Podstatnější změna se odehrává jinde.
Už víte, jak rychle běžně jíte. Víte, u kterého jídla ztrácíte pozornost. Možná jste objevili první okamžik příjemné sytosti. Možná jste nechali několik soust bez pocitu zákazu nebo trestu. A možná jste naopak zjistili, že Vaše obvyklá porce nestačí.
Za týden jste si nemuseli změnit tělo. Změnili jste způsob, jakým ho posloucháte.
Praktický postup
Jak zpomalit, aniž by Vám oběd vystydl
Nemusíte počítat třicet skousnutí. Ořech, jogurt, brambora a kus masa přece nepotřebují stejné zacházení. Počítání by z jídla udělalo další povinnost.
- Nabírejte o něco menší sousta.
- Další připravte až po spolknutí předchozího.
- Několikrát během jídla položte příbor.
- Alespoň dvě hlavní jídla denně snězte bez telefonu a práce.
- V polovině porce udělejte krátkou pauzu.
- Polykejte ve chvíli, kdy je sousto skutečně rozmělněné na kaši
Menší sousta, další sousto nabírat až po polknutí, klidné rozžvýkání a až potom další pohyb ruky.
Nejde o žvýkání. Mezi jednotlivými lžícemi pouze vytvořte malou mezeru.
Cílem není jíst co nejpomaleji. Cílem je přestat jíst tak rychle, že u toho nestihnete být.
První krok
Zítra nezačínejte celým týdnem. Začněte prvním soustem.
Položte telefon. Naberte méně, než nabíráte obvykle. Vraťte příbor na talíř a nechte jídlo chvíli existovat v ústech, ne pouze na cestě do žaludku.
Možná Vás překvapí, jak těžké to bude. A potom možná ještě víc překvapí, co všechno jste dosud jedli tak rychle, že jste to ani nestihli ochutnat.
Neměňte zítra celý jídelníček. Neměňte celý život.
Jen dejte svému tělu několik sekund navíc, aby mohlo dokončit větu, kterou jste mu při jídle celé roky přerušovali.
