
Leden je paradoxní měsíc. Po svátcích se mnoho lidí snaží „vzít to do svých rukou“, omezí porce, vynechají sladké, pečivo nebo alkohol, a přesto se ručička na váze nehne – nebo se dokonce posune nahoru. Tento jev je častější, než si většina lidí myslí, a velmi často neznamená selhání, slabou vůli ani skutečné přibírání tuku.
Tělesná hmotnost není jen součtem snědených kalorií. V lednu se v těle potkává několik faktorů: změna režimu, stres, spánek, hormony, zadržování vody, trávení i výrazný pokles přirozeného pohybu. Pokud člověk hodnotí své úsilí pouze podle čísla na váze, snadno propadne frustraci – a často udělá chyby, které situaci ještě zhorší.
Cílem tohoto článku je vysvětlit, proč se váha v lednu chová jinak, i když subjektivně „jíme méně“, a jak tento stav správně řešit.
Základní omyl, se kterým se setkáváme velmi často, je představa, že každý kilogram navíc znamená tuk. Ve skutečnosti se tělesná hmotnost skládá z několika složek:
Zatímco tuk se ukládá pomalu, často v horizontu týdnů až měsíců, voda a glykogen dokážou s váhou zahýbat během několika dní, někdy dokonce přes noc. Právě tyto složky hrají v lednu zásadní roli.
Mnoho lidí má pocit, že jí méně, protože:

To ale ještě neznamená, že se tělo dostalo do skutečného energetického deficitu. Často se děje jedna ze dvou věcí:
Existuje ale i opačný extrém: lidé jedí příliš málo, tělo se dostává do stresu a reaguje zadržováním vody, zpomalením metabolismu a zvýšeným pocitem hladu.
Vánoční období bývá bohaté na sůl, cukr a alkohol. Tyto faktory výrazně ovlivňují hospodaření těla s vodou. I několik dní po návratu k „normálnímu“ režimu může tělo stále zadržovat vodu jako reakci na předchozí zátěž.
Výsledkem je pocit oteklosti, těžkých nohou, nafouklého břicha a vyšší číslo na váze – bez skutečného nárůstu tuku.
Sacharidy se v těle ukládají ve formě glykogenu. Každý gram glykogenu váže několik gramů vody. Pokud se po svátcích změní strava, kolísá i množství glykogenu – a s ním i tělesná hmotnost.
To je jeden z hlavních důvodů, proč váha reaguje velmi rychle na změny jídelníčku, aniž by šlo o skutečné hubnutí nebo přibírání tuku.
Leden je pro mnoho lidí stresující období. Návrat do pracovního režimu, tlak na výkon, předsevzetí, krátké dny a minimum denního světla – to vše zvyšuje hladinu stresového hormonu kortizolu.

Kortizol podporuje:
I při nižším příjmu energie může stres výrazně zpomalit viditelné výsledky.
Spánek je jeden z nejsilnějších regulátorů hmotnosti. Kratší nebo nekvalitní spánek zvyšuje hormon hladu (ghrelin) a snižuje hormon sytosti (leptin). Zároveň zhoršuje citlivost na inzulin.
Důsledkem je větší hlad, horší rozhodování v jídle a menší chuť k pohybu – i když si to člověk neuvědomuje.
V zimě se méně chodí, více se sedí, častěji se jezdí autem a tráví se více času uvnitř. Tento pokles tzv. NEAT (běžného denního pohybu mimo cvičení) může snížit energetický výdej o stovky kalorií denně.
Člověk může jíst méně než v létě, ale přesto mít nižší výdej, a tedy žádný deficit.
Typický scénář: přes den „šetření“, večer hlad, únava a ztráta kontroly. I když se večerní jídlo zdá „zdravé“, často má vysokou energetickou hodnotu a naruší celkovou rovnováhu dne.
Tento cyklus se v lednu objevuje velmi často a bývá zdrojem pocitu, že „vlastně skoro nejím, ale váha se nehýbe“.
Bílkoviny jsou klíčové pro udržení svalové hmoty, sytosti i stabilního metabolismu. Při jejich nedostatku tělo snadněji ztrácí svalovou hmotu, což dlouhodobě snižuje energetický výdej.
Zároveň roste pocit hladu a chutě během dne.
Nepravidelnost, alkohol, sladké a těžká jídla mohou narušit trávení a střevní rovnováhu. Výsledkem bývá nadýmání, pocit plnosti a vyšší hmotnost daná obsahem střev, nikoli tukem.
Tento stav se může táhnout i několik týdnů, pokud se režim stabilizuje příliš prudce nebo naopak chaoticky.
Zejména u žen hraje roli menstruační cyklus, který může ovlivnit váhu o 1–3 kg v průběhu měsíce. Pokud se toto kolísání potká s lednovým stresem a změnou režimu, výsledek na váze může být velmi matoucí.
Existuje několik jednoduchých vodítek:

Jednorázové vážení nikdy nevypovídá o skutečném stavu těla. Smysl má sledovat trend v čase, ideálně v kombinaci s obvody a subjektivním pocitem energie.
Nejčastější chybou po svátcích je snaha „to rychle napravit“. Přílišné omezení jídla, drastické diety nebo přehnané cvičení zvyšují stres, zhoršují spánek a často vedou k přesnému opaku zamýšleného cíle.
Tělo reaguje obranně – zadržuje vodu, zpomaluje metabolismus a zvyšuje chutě. Výsledkem je frustrace a pocit selhání, i když problém není v nedostatku snahy.
Leden není měsíc, kdy by se tělo „rozbilo“. Je to období adaptace. Váha, která se v lednu chová nevyzpytatelně, ve většině případů neznamená skutečné přibírání tuku, ale reakci organismu na změnu režimu, stres a zimu.
Místo drastických zásahů má smysl zaměřit se na stabilitu, pravidelnost a trpělivost. Číslo na váze je jen jeden z mnoha ukazatelů – a v lednu často ten nejméně spolehlivý.
Skutečný pokrok se v tomto období nepozná podle rychlých změn, ale podle toho, zda se postupně zlepšuje energie, spánek, trávení a pocit kontroly nad vlastním režimem.