Zadní část ramen bývá při běžném tréninku snadno přehlédnutá. Mnoho lidí zařazuje tlaky nad hlavu, předpažování nebo upažování, ale pohyby pro zadní stranu deltových svalů vynechává. Přitom právě jednoručky nabízejí jednoduchý způsob, jak tuto část ramen procvičit doma i v posilovně.
Tento článek se zaměřuje na cviky na zadní ramena s jednoručkami. Nejde o náhradu kompletního tréninku ramen, ale o praktický návod pro samostatný díl tréninku. Pro širší výběr cviků a souvislosti se můžete podívat také na kompletní přehled cviků na ramena.
Rameno se skládá z více částí a každá se zapojuje při jiných pohybech. Zadní část deltových svalů pracuje zejména při pohybu paží směrem dozadu a do stran. V běžném životě i při tréninku často dominuje práce přední části ramen, například při tlacích. Zařazení tahových a rozpažovacích pohybů proto může pomoci vytvořit pestřejší a vyváženější trénink ramen.
U cviků na zadní ramena není hlavním cílem zvednout co největší hmotnost. Důležitější je kontrolovaný pohyb, stabilní poloha trupu a schopnost vnímat práci ramen místo švihu celým tělem. Proto bývá rozumné začít s lehčími jednoručkami a zátěž navyšovat až ve chvíli, kdy pohyb zvládáte bez ztráty techniky.
Před samotným tréninkem si připravte prostor, ve kterém můžete bezpečně udělat předklon a upažit ruce do stran. Jednoručky by měly umožnit plynulé opakování bez prudkého švihu. Pokud musíte při zvedání výrazně zapojovat nohy, zaklánět se nebo pohyb přerušovat, bývá zátěž pro daný cvik příliš vysoká.
Rozpažování v předklonu je základní variantou, kterou lze provádět prakticky kdekoliv. Vyžaduje však dobrou kontrolu trupu, protože při spěchu nebo příliš těžkých činkách se snadno změní v švihový pohyb.
Představte si, že ruce nerozpažujete silou dlaní, ale vedete je do stran lokty. Pomůže vám to omezit zbytečné zapojení předloktí a soustředit se na oblast ramen.
Varianta vsedě může některým lidem usnadnit omezení švihu nohama a pohybu celého těla. Stále však platí, že trup má zůstat stabilní a činky by se neměly zvedat rychlostí.
Tato varianta je vhodná pro chvíle, kdy chcete pohyb provádět klidněji a zaměřit se na pravidelné tempo. Pokud se při předklonu necítíte stabilně nebo pohodlně, zvolte jinou variantu.
Máte-li k dispozici nastavitelnou lavici, můžete ji využít jako oporu pro hrudník. Opora může snížit tendenci k houpání trupem a usnadnit soustředění na dráhu paží.
Opora hrudníku neznamená, že lze použít libovolně těžké jednoručky. I zde je podstatné, aby pohyb zůstával plynulý a provedení se nerozpadalo v posledních opakováních.
Tento cvik je jiný než rozpažování. Paže zde nejdou hlavně do stran, ale lokty vedete dozadu a mírně od těla. Může být vhodným doplněním tréninku, pokud chcete střídat pohybové vzory.
Pokud při přítahu cítíte, že práci přebírají hlavně paže nebo bedra, snižte zátěž a zpomalte tempo. Cílem není co nejrychleji dokončit opakování, ale udržet stejnou dráhu pohybu.
Zadní ramena můžete zařadit na konec tréninku horní poloviny těla, po zádech nebo jako součást samostatného tréninku ramen. Vyberte si jeden až dva cviky a sledujte, zda je zvládáte technicky čistě. Není nutné zařazovat všechny varianty najednou.
Pro začátek může být praktický tento jednoduchý postup:
Trénink přizpůsobte své dosavadní zkušenosti, vybavení a ostatním cvikům v plánu. Pokud s posilováním začínáte, může být užitečné nechat si techniku zkontrolovat kvalifikovaným trenérem.
Ramenní kloub je při silovém tréninku citlivý na techniku, rozsah pohybu i volbu zátěže. Necvičte přes ostrou bolest a nesnažte se nepříjemné pocity „rozcvičit“ za každou cenu. Pokud máte současné nebo dřívější potíže s ramenem, omezený rozsah pohybu, obtíže po úrazu nebo se bolest při cvičení vrací, je přiměřené konzultovat další postup s lékařem či fyzioterapeutem.
Jednoručky jsou pro trénink zadních ramen dostupnou pomůckou, ale největší rozdíl dělá trpělivá technika. Začněte jednoduše, držte zátěž pod kontrolou a postupně hledejte variantu, která vám umožní provádět pohyb stabilně a bez zbytečného švihu.