Nedávno jsme vyjeli na návštěvu ke kamarádům, kteří mají malého Matýska. Při večerním klábosení, kdy jsme rozebírali všechno možné jsem mamince Janě předal recept na zdravé rohlíky, který jsem dostal od své babičky. Následující den jsme se probudili do jednoho obyčejného zimního rána, kdy se kuchyní nesla vůně čerstvě uvařeného čaje a dřevo v krbu příjemně praskalo. Malý Matýsek seděl u stolu a pohledem hypnotizoval prázdný košík na pečivo. „Mami, kdy už budou ty rohlíky?“ zeptal se a zoufale si povzdychl.
Jana, jeho maminka, se usmála a rukama zpracovávala těsto, které bylo právě na vrcholu kynutí. „Chvíli vydrž, Matýsku, dneska nebudou jen tak obyčejné rohlíky. Budou domácí a zdravé, protože tady máme strejdu Anděla. Uvidíš, že to budou ty nejlepší rohlíky, jaké jsi kdy měl!“ odpověděla.
Matýsek nedůvěřivě zvedl obočí. „Zdravé? To znamená, že nebudou dobré?“ zeptal se s podezřením, protože slovo „zdravé“ pro něj většinou znamenalo něco, co nechutnalo jako čokoláda nebo pizza.
Jana si povzdychla, ale v duchu se smála. Už teď věděla, že až ochutná první kousek, změní názor. S láskou tvarovala z vykynutého těsta malé trojúhelníky, které obratně smotala do elegantních rohlíků. „Neboj, uvidíš. Do těchhle rohlíků jsem přidala nejen semínka, ale i kapku kouzla.“
„Kouzla?“ zopakoval Matýsek a jeho oči se zvědavě rozsvítily. To už bylo něco jiného! Kouzla ho zajímala.
„Ano,“ přikývla Jana tajemně. „Budou to kouzelné rohlíčky, které z tebe dokáží udělat pořádně silného chlapáka“. Víš, všechno, co připravíš doma, s láskou a vlastníma rukama, má zvláštní moc. Chutná to úplně jinak, než cokoliv z obchodu.“
Matýsek se naklonil blíž ke stolu, aby lépe viděl, jak maminka potírá rohlíky vajíčkem a sype je mákem a sezamovými semínky. „A co je na nich to nejkouzelnější?“ zeptal se.
„To, že ti dodají obrovskou sílu,“ odpověděla Jana. „A navíc jsou zdravé, takže kdyby tě náhodou přepadla zas nějaká rýma, dokážeš hravě porazit všechny bacily.“
Za chvíli už troubou voněly pečené rohlíky. Matýsek seděl u stolu a netrpělivě podupával nohama. Když Jana vytáhla plech, nemohl uvěřit, jak krásně vypadají. Byly zlatavé, nadýchané a posypané voňavými semínky.
„Tak co, ochutnáš?“ zeptala se Jana s úsměvem a podala mu malý rožek ještě teplého rohlíku.
Matýsek chvíli žvýkal, a pak se mu na tváři objevil široký úsměv. „Tohle je nejlepší rohlík na světě!“ vykřikl.
Od toho dne se domácí rohlíky staly součástí jejich víkendových rán. A Matýsek se vždy těšil, až bude moci pomáhat s válením těsta a posypem semínky. Protože už věděl, že každé kousnutí chutná o to lépe, když ho uděláte sami – a hlavně s láskou.